Poslední sklenice dopitá ...
uložená pěkně
na své místo
kde chyběla
čistě umytá
čeká na další příležitost ...
Všechno je jak má být
tak proč ti bere klid
ve zlomku vteřiny
odraz z vitríny
očí tvých zkalených ...
To že jsi ty?
Vlasy zplihlé,
barva popelavá
a pokleslá je tvoje hlava ...
Naději marně hledáš
ve svých očích,
jen hluboká vráska nad obočím
značí,
že sama sobě jsi teď k pláči ...
Jediná vteřina ...
skleněná vitrína ...
myšlenky běží ...
na čem ti záleží,
na čem nezáleží ...
něco se končí
něco začíná ...
V čistě umyté sklenici
(místo sody a citronu)
dávku ledu a bourbonu
připíjíš očí odrazu,
vlastnímu pravému obrazu ...
druhé já..je tak samo..
to první neví kudy kam..
a v očích..
ledacos je psáno..
však může to být třeba klam
je třeba síly..odhodlání..
dívat se pravdě do očí..
snad pomohla by špetka lhaní..
a někdy..
se osud (i sám..) otočí.
02.01.2009 19:20:00 | Bean
Báseň je to krásná, scénář neveselý...
Přeji Ti supersexy Nový rok a ve vitríně ať se slunce odráží..
01.01.2009 18:10:00 | Mario de Janiero