nesmím

Pohárem svévole zasytím hlad,
ustaranou tvář schovám pod kabát...
Jsi dítě samoty, boty ti kloužou na ledu.
Já nesmím tě utěšit, i když to dovedu.

Nesmím sdílet svůj pokoj, dát ti cit,
i když by ti potom jistě bylo líp.
Smím tě jen držet za ruku, smím tě i políbit...
Ale nesmím tě milovat, nesmím to chtít!

Oba jsme blázni, nikdo z nás nesmíme
druhého líbat... jenže to nevíme.
A tak tě objímám a hudbo ty hraj!

Pár minut zbývá jen, poslední objetí,
pár minut a pak mi navždycky odletíš.
Vrátíš se jinačí. Ztratil jsem ráj!