Krvavé oči od ztráty blízké jsou
ztratila jsem kamarádku mou
v srdci je bolest bezmocnost děsí
tolik to bolí a moc mi chybíš
život je jak písek který se rozfouká
Tvá duše ze zhora na nás ted kouká
šumící země je Ti tak blízká
a přece tam v nebi Tobě se nestýská
však na zemi co žijou lidé
jsme tolik ztrápeni co po Tobě zbude?
vzpomínky,bolest ale i smích
který však bolí,bolí co s tím?
chtěla jsi odejít,je to Tvá volba
tiše Ti závidím Pavlíno drahá...
Zabolela slůvka v srdci mém... život však dál plyne. Vzpomínky nám nikdo nikdy nevezme... buď si je budeme pamatovat tak, jako by to bylo právě včera, abo ty bolestné... hluboko v sobě ukryjeme.
06.01.2009 10:03:00 | NikitaNikaT.