kolem Světa za hodinu...

procházím se
po fabrice tichem
jen lehce zamlženým
zvukem klimatizace…
laserová brána
jen občas hekne
a do tmy vystřelí
paprsek světelné signalizace…

z dvacetistupňového mrazu
vstupuji do podivného baru
sedám si k rohovému stolku
upíjím grog
pokuřuji dýmku z železného dřeva
pomalu splývám s prostředím
vychutnávám sílu detailů
ukládám si podrobnosti
z útržků lístků tomboly
do mozaiky
a naslouchám malířům
životních zkušeností….

jakýsi hříšník se chlubí
svými zálety...
Dáma na odchodu
si navléká huňatý rukávník..
automechanik
se láskyplně dotýká vačky
a popisuje její funkci...
kuchař nebo snad voňavkář
si formuje nótu
na oslavu černých růží
kardamonu a bergamotu….
ležérní venkovan v baretu
považuje zahálku
za matku všech nápadů
a
poněkud rozevlátý filosof
neurčitého věku i vzhledu
potácející se
mezi životem a smrtí
neodbytně vypráví zrcadlu
že nejvíc miluje
když touží aby něco získal
když to má neví co s tím
a když to ztratí zjišťuje
jak moc to miloval...