Lidské srdce

Anotace: Tuto básničku jsem psal na pokraji psychického zhroucení, kdy jediné východisko byla víra v živého Boha a v sílu přátelství s ním a s lidmi.

Prolog: Toto je mizerný pokus popsat a vystihnout,
jaký boj se odehrává v nemocné duši.

Ó, jak málo jsem si vědom toho,
že většinu trápení si zaviním sám.
Někdy bych chtěl splnit každé své slovo,
jindy zas touhu nedýchat mám.

Kde je ta prvotní příčina zmatku?
Lze nalézt elixír na tenhle bol?
Lehce se řekne, těžce však splní,
jak jenom pokořit severní pól?

Je vůbec možné se dopátrat pravdy?
Co takhle psycholog nebo snad psychiatr?
Vždyť tito lidé nám do nitra nevidí!
Těžko lze popsat ten niterný teátr.

Co třeba hypnóza nebo popření pravdy?
To je jak sbírání starých krámů,
které jednou musíme vyhodit.
Na srdci je až příliš mnoho šrámů.

Copak jen dnešní den zas na nás chystá?
Výčitky svědomí, touha po sexu…
Srdce jde přirovnat k velehorám
a počasí, které zde vládne.

Jak zkrotit lva, který zběsile řve?!
Kdopak je tvůrcem té černé díry?
Nenasytnost, která pozře i světlo!
Že by za tím stála krize víry?

Epilog: Vím, že je až příliš mnoho otázek na to,
aby se dalo na všechny odpovědět.
Věřím, že důsledkem tohoto vnitřního boje je moje vina,
resp. technicus terminus - Hřích.
Znám však jeden lék.
Nejsou to antidepresiva nebo snad antipsychotika,
ale živý a mocný Bůh.
Ne ikonka kdesi v pozlaceném chrámu,
co neví jak je drsný život,
ale Bůh, který se nás v Kristu dotkl na kříži.