Málo nestačí

Zbláznil jsi mě tak, že mi nejdou básně psát.
Zbláznil jsi mě tak, že zas nedokážu lhát.
A když k ránu končí sen
a ty se rozplýváš s ním,
už ničemu nevěřím.

Stačil jeden den, jedna noc a už v tom opět lítám.
Stačilo tak málo, že mnou zimnice zas zmítá.
A když se se mnou loučíš,
tak příšerný strach mám,
že už tě víc nepotkám.

Jenže mě nestačí jen málo, cos mi dal.
Vydrží jen chvíli vzpomínka, jak krásně jsi miloval.
Ale nejvíc mě ničí to,
že dal jsi mi šanci na vteřinu pouhou,
a teď mě necháš pomalu umírat po tobě touhou.