Věrná společnice.
Ještě za tmy,
kdy svítání se v dálce jen náznakem rodí,
uťaté jsou sny,
a ruka rozmrzele do kouta budík hodí,
bolest se drží, je ti věrnou společnicí,
ani útěchu tvým směrem, nikdo nechce říci...
V tom čase těla trýzně,
léky zapít kávou,
s pocitem svazující žízně,
jak prohnat kulku hlavou,
kdy jen na tě, nevraživě civí svět
a ty už nechceš jiným závidět...
S trpkostí vnímáš usměvavé tváře,
sám přitom padáš do hlubin,
obtěžkán nadějí, doufáš tiše, že
se nad tebou rozplyne ten stín
a v zítřcích dávno nečekaných,
v každém dobrém ránu,
zazní tvůj úlevný smích...
moc pěkná..co se týče tvého komentáře,tak napsala sem už spousty básní s jiným tématem....a chápu že tu lidi nejsou zvědavý na ňáký vyznání,ale může je to inspirovat,a když ne,tak to zkrátka nemaj číst...tenhleten server je prostě na různé básně..takže nech psát lidi,to co chtějí..dík..jinak píšeš moc pěkně:-)
13.03.2006 14:33:00 | airelle
Tak konečně jsem se dopracovala i k Tobě a hned první dílko na které jsem natrefila je moc pěkné. Posílám Ti bodíky,i když pro Tebe určitě nejsou podstatné a jdu objevovat další Tvoje díla.
25.02.2006 20:57:00 | Roko
Uf - nejdřív pád - a potom výstup. Z černočerné tmy do plného slunce. To je věc!
26.09.2005 22:41:00 | Hary_nš
Já doufám, že těš to nebude týrat dlouho. Stovečka tě snad trošku vyléčí.
Ahojky.
26.09.2005 20:20:00 | risik
Nu... co říct jen mám, tohle dílo je nad všechna slova co existují...
26.09.2005 16:47:00 | BlackTangerine
Hlavně ta něděje musí vydržet, nesmí se rezignovat a když vydrží - je napůl vyhráno.....Krásný
26.09.2005 13:00:00 | Květa