Zářivé světlo stínům nesvědčí...
...jsou pak ostré a řežou do očí...
...nejsou pak hravé a tejemství nemají...
...to není to pravé, když se světlem se hádají...
Násilné hrany, jichž nelze se dotknouti..
Dobré mravy, co nikoho nermoutí...
Kdo by se dnes hřešit bál...
Když podvodník největší je sám pan král...
K návratu prosím měkké světlo secese...
Co přečká věky a sucho s sebou nenese...
Hledám zas poctivost, ten fortel našich lidí...
A spokojenost krasavice, co se tak trochu stydí...
Tvá básnička září, ale není ostrá a neřeže, naopak jemně a něžně hladí... I když jsou z ní cítit i (skryté) stíny. Líbí.
05.04.2009 02:14:00 | okousaná od světlušek
Vonné čisté krasavice...nerostou jich na tisíce...hledej však u sebe....Jednou,dvakrát,do třetice...
19.01.2009 01:24:00 | zvířenka
líbí se mi to něžně kulaté světlo co
hladí hrany zaobluje
a pluje..v očích..:-)
05.01.2009 15:16:00 | Mbonita