Barbara v půli ledna

*

Kdybys tak věděla
jak Tvoje krása trvá
já však ač jsem stár
dosud nezapomněl
Tvé,kozičky,Tvůj pas
Tvá černočerná brva
Tvé lehké prstíky
jsem vždycky míti chtěl

Však teď už nechci nic
jen pohled na Tvé dlaně
z kterých jsem kdysi pil...
Teď se jich dotýkám...
Ach dávná lásko má
srdce mám odhodlané
jsem opět v bezpečí
jsem zase s Tebou sám.

Má něžná Barbaro!
z kaluží vrabčák pije
dívám se na něho
jak zvedá hlavičku
laskavá Barbaro
s Tebou jde poesie
vrabčák se zaklání
a hledí k sluníčku

a k nebi modrému
jak modrá orchidea
absint mi podáváš
hledíš mi do očí
Tvé dlaně chladivé
setřou mi horkost z čela.
Vrabčák se čepíří
křidélka omočí...

A jsem tu s Tebou zas
jako jsem býval vždycky
Jdu...Vrabčák ulétá
pro radost nevidím
šlapu do kaluží
za mnou je orchidea
přede mnou sychravo
za mnou Tvůj teplý stín...

leden 1995 J.M.