Anotace: ...dlouho nic a pak...
Sedmikrásko, co ty víš o Bohu?
Přečtu ti pohádku:
Když cesty prachem já jsem šel
To slavík mi trucem nezapěl
A oheň plápolal.
Když stavěli mě ke stěně,
Nikdo "Zadrž!" nezvolal.
To jsem strašně milovat svět chtěl.
A všichni padli a umřeli,
jen já se nezachvěl.
Co všechno bylo,
co mohlo se stát?
Jsem bojovník,
Své jizvy nosím rád
Až hledět budu do tváří svých i minulých
Vyčtu si z věčnosti svůj hřích
Zpívat mi budou ptáci nad lesem,
Pak spílat ti budu navěčnost,
Že jsi mě dovedla až sem.
Sedmikrásko, já vím o Bohu
Ty žij, já nemohu.
Vy ženy-básnířky máte zvláštní schopnost tvořit takové básně, kde až trochu dogmaticky filtrujete svět v čirou jemnost. Jenže ta ač příjemná se nikdy nedotkne hlouběji muže, jelikož je to pocit s daleko nižší esencí než vášeň..
21.03.2009 14:26:00 | Enkida
Ahoj rytíři pod ženským brněním.
Všichni nosíme plno jizev, jen je nedáváme na odiv.
30.01.2009 21:40:00 | jehlaspichlas