U pomníku padlejch hrdinů
na strážích se střídaj generace
co mění stejnokroje
popel z těl těch dávných dnů
se z větrem bude vracet
do očí vdov bez závoje.
Pionýr,skaut či voják v zbrani
nikdo už slzu neuroní
u věnce z ostnatýho drátu
na černej mramor serou vrány
jednou za rok tady skloní
hlavu hlava státu.
Upadnou jednou v zapomění
ty tuny betonu
mohyly minulosti
zbydou jen střepy z vyprávění
a laufy starejch kanonů
svědectví marnivosti.
Báseň dobře zpracovaná, polil mne smutek... nevím, jen prostě vzpomínky, že někdy něco nebylo lehké...
07.01.2009 07:17:00 | NikitaNikaT.