Blouzníš v horečkách

Padlého anděla nedělají jen černá křídla.
Pořád je tu duše, srdce...
. . . . . . . . . . . . Tvář.
A černá svatozář.
Otevřená stavidla,
. . . . . . . . vodopády sazí
z temně zelených očí
. . . . . . . . (prázdných míst tam někde v pustině obličeje)
...

Svět se naklonil,
. . . . . . . . skluzavky se narovnaly.
Nikam už neteče
. . . . . . . . co dřív hnalo se koryty.
A ty, člověče,
. . . . . . . . na dně
. . . . . . . . . . . . vyschlé řeky
už věky
. . . . se potácíš
. . . . . . . . a hledáš stín
v úpatích vrchovin,
. . . . . . . . u řek a vodopádů.

A pak
. . . . ztrácíš vládu
. . . . . . . . . . . . nad svým tělem.
Blouzníš v horečkách
. . . . . . . . a máš strach
a výčitky
. . . . jsou jako...
. . . . . . . . Jako řeka.
A ty jsi jejich moře.
Noří se do tebe to hoře,
příze snů
. . . . se pomaličku odmotává
vstříc novým dnům.