Kdež jsou ty krásné dny
Kdež jsou ty krásné dny,
kdy jsme dětským hlasem mluvívali?
Kdy žití bez záště a zla
jsme v svém srdci vnímávali?
Kdež jsou ty krásné dny,
kdy byly jsme jen malá děcka?
Kdy skákali jsme a hrávali
si jen v rozšoupaných keckách?
Kdež jsou ty krásné dny,
kdy stačil jen kamarádův smích?
Kdy peníz byl nám zbytečným,
abychom malovali úsměvy na tvářích?
Kdež jsou ty krásné dny,
kdy v očích štěstí stávalo?
Kdy kol sebe vnímali jsme,
jak slunce si s námi hrávalo?
Kdež jsou ty krásné dny,
kdy jsme dospělým se smáli?
Kdy jsme trpký výraz
v jejich tvářích nechápali?
To jistě ano, akorát ta dospělost trvá povětšinou déle než-li dětství. A nejsmutnější je, že si člověk uvědomí, jak děství promrhal, až když ho promrhá...
07.01.2009 00:01:00 | Miro Sparkus