Tři tváře

POUTNÍK

Nežiji život,
nýbrž pozoruji,
procházím,
vnímám a
nechápu.

(Bloudím)

V labyrintu
otázek,
si stavím
malý příbytek.
A na verandě,
každé ráno,
dochází mi,
že cesta ven
zřejmě není.
Upadla v
zapomění.
Stejně jako
já.

A každou noc,
vyhlížím hvězdu,
návod,
nebo klíč.
Naivně.

Jsem jeden z mnoha
otazníků.
Bloudící po
světě mezi
slovy.

BUBÁK

Že nevím,
jaký je úděl
můj?
Že žiji
obalen v
celofánu?

(Příjemně šustí)

Myšlenky tyhle
zapomínám,
házím do
kanálu.
Spolu s
pravidly,
zákonem,
standarty.
Svět vyhrál
poukázku
do lázní,
ale někdo
spletl cestu.
Koupe se v
hnoji.
A co já s tím?
Užiju si ho,
co můžu víc?
Chlast,
děvky,
žrádlo.
Špinavý
prádlo.
Stejně
umřu.
Na minuty,
není sleva,
Naplňte
košík, u
pokladny se
platí odvahou.

(A zboží dochází)

DĚVKA

Každou noc
v jiným
hotelu,
střídám
přestrojení.
Pod postelí
hledám podobu.
V šuplíku
volím křehkost
svého srdce.
Občas přišiji
pár nových
knoflíků,
někdy jsou
třeba záplaty.

(Kompromis není)

Je to dilema.
Buď a nebo.
Volba je dar
ale i prokletí.

(Chtěl bych být nahý)