Děti
Děti
Děti mi usnuly,
Klid do domu vstoupil.
Do snu si propluly,
Já tužky se chopil.
Sny krásné ať mají,
Smějí se z radosti.
Andělé zpívají,
Já zahodím starosti.
V duchu si vzpomínám,
Jak jsme si hráli.
Oči vám zavírám.
Oni zas vstali?
/ Nevstaly jen je zase vidím/
Už na ně myslím,
Snad každou chviličku.
Vzpomínky syslím,
A ukládám v poličku.
Děti mi změnily
Život od základu.
A tak se ztratili,
/Myšlenky/
Na špatnou náladu.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Děťulátka jsou radost, někdy starost, ale ve skrytu duše vždy příjemná. Těším se na ty své, bude to, jistě, nádhera. Miláček mi vždycky řéká... že budou krásné a nadané po mně... vždy se uštěpačně ušklíbnu a ptám se, co potem budou mít po něm? A on na to, že chytrost a dobro... jenomže to já mám také, bo snad pochybuješ? Pak se laškujem a on mě hladí a usmívá se na mě, vidím ty jeho očí jiskrné... hřejem mne u srdce pokaždé, když na to vzpomenu :o)
08.01.2009 07:19:00 | NikitaNikaT.
