Byl jeden převoník. V kraji, kde není mostů,
převážel pocestné na nedostupný břeh.
Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,
když ruce ponořím do proudu ve veslech.
Co o něm věděli ti, co se nevraceli!
Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!
Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.
Jen to, že musili přijít a odplynout.
Úchvatný dech beroucí text, plný bolesti...ST!!
12.09.2009 17:15:00 | hašlerka
A Já Tě za ruku chytím a vyvedu...a svíci zapálím, tu, která hoří věčně...
04.09.2009 17:44:00 | Agniezka
to je opravdu ono... fakticky válíš
04.02.2009 18:17:00 | drsnosrstej kokršpaněl
kdyby jen mozek byl rozmačkán...
kdyby jen ten
19.01.2009 15:02:00 | blue
jak povědomé...
10.01.2009 22:19:00 | jedam
Výborně popsáno, skvěle vystiženo, ST.
10.01.2009 20:10:00 | Tygropes
to jsi až neuvěřitelně vystihla...
10.01.2009 14:15:00 | shakespeares
Zírám, jaký umíš mít na člověka-konzumenta poezie vliv..skoro jako hudba ;-)
09.01.2009 19:00:00 | Chancer
Ach jo...neuvěřitelně věruhodná...pomóc začínám mít depku...ještě,že u nás svítí to sluníčko!:o))
PS:Krásně napsaná
09.01.2009 10:59:00 | střelkyně1
Další perlička.
09.01.2009 00:09:00 | Psavec
Mbonitko - i Ty kvítko! Ty mi dáváš!!! ke všednodni je samozřejmé smutkování, teplo na honyvzdálené .., však
uleví se modropsaním - když sdíloslovem můžeme srdceprázdnit od smutkovjemů všelijakovšeličích...a psánoposlem k uvidění dát k počtuláskám člověčím...
08.01.2009 19:12:00 | Veselý Drak
dobře zachycené...
08.01.2009 17:05:00 | atty
Melancholie mne objímá
smutek mi padá do klína
po radosti ani vidina...
08.01.2009 15:50:00 | Bíša
...pěkněs´ slůvka seřadila,má duše se vyřádila
08.01.2009 14:02:00 | WAYWARD
Bezmoc bolavá když s duší si pohravá ...
08.01.2009 13:12:00 | jita.1965
to je tak hezky napsané Mbonitko...opravdu jsi to vystihla...
08.01.2009 12:00:00 | Agniezka
Brilantně vystiženo, ST!.. a pryč od toho...
08.01.2009 10:46:00 | Mario de Janiero
I když smutné, je to radost číst.(Roboti píšou STB - fuj.)
08.01.2009 09:52:00 | Jana M.
S tebou je dneska ale legrace... ST (ve čtyři za barákem, postavíme si sněhuláka)
08.01.2009 09:45:00 | Aťan
Máš dobré nápady, pocity, myšlenky... znovu jsi pro mne inspirací... tentokrát si to ale nechám nejspíš pro sebe, pač by to potem mohlo vypadat, že jen opisu a beru návrhy druhých... to já nechcu. ST! za dílko, jsou to citlivá témata a myslím, že všechna k sobě tak nějak patří... neb melancholie je citlivost, bolest a zoufalství může někdy značit její následky.
08.01.2009 09:14:00 | NikitaNikaT.
každý máme tu svou ... jen štěstí, že většině z nás se ty návraty z druhé strany /té temné/ daří ...
08.01.2009 09:06:00 | vapiti
Básnička má sílu a jak je mi blízká ... krásné vyjádření ... posílám pohlazení.
08.01.2009 08:55:00 | toužím.jít.dál
Když jsem nakousnul jadřinec Tvé básně, všechno do sebe SuperTipově zapadlo! :-)
08.01.2009 08:44:00 | 6thSun
ja melancholiu nevnimam ako temny kusok ...
Ale az ma striasa ako presne si vystihla slovami vsetky tie pocity.
podarila sa.
08.01.2009 08:44:00 | maranika
Závoj sivý, černočerná závrať, stíny co vtáhnou Tě do hlubiny..ach ano, někdy to tak bývá.
08.01.2009 08:39:00 | Kapka