Prostě tak...
Prostě tak...
Anotace: Mám vás moc ráda...vím, ten závěr podivný, ale první nápad jak mě napad, tak to neměním ...
Bolestný pláč, zoufalý křik,
přesto věřím, že bude líp.
Naivní?
Asi.. měla bych přestat věřit,
možná se "zubaté" raději svěřit.
Nechci být pasivní.
Ač sil ubývá stále víc,
slzy smáčí stále moji líc.
Budu aktivní.
Nemoc jak zhoubná larva.
Rodina - černá to barva.
Bojuji.
Přítel je spíše satan.
Poníženě klekám k patám.
Sebe daruji.
Stále žádný klid a zázemí.
Jak smutno je mi na zemi.
Přesto nelituji.
Ať v rudé krvi budu ležet.
Nemoci utéct, od zlého běžet.
Budu zde.
Ač temnota mě stále sžírá.
Srdíčko mé ale neumírá.
To mi neodepře.
Třeba bude lépe, třeba ne.
Možná mě zlý osud nemine.
Ale dost pepře.
...raději na chvilku cukr...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk09.01.2009 11:50:00 NikitaNikaT.
... někdy ani cukr nepomůže, tak je člověk ráda, za ne mastné, ne slané, ne hořké, ne sladké, ne kyselé... prostě neutralita... to se povede málokdy...
09.01.2009 08:19:00 toužím.jít.dál
Děkuji moc za povzbuzení - tahle "modrá stránka" je pro mě obrovské pohlazení ... (a určitě nejen pro mě).
