Anotace: ...
A v zemi nezemě,
když příliv jí omýval podrážky bot
a mokrý písek lepil se,
jak sny a touhy k jejím dnům,
zkoušela uskočit.
Občas.
Vítr tak silný jí čechrá teď vlasy
v krajině černých kštic.
Vlasy plavé a bradavky
ostře zápasí jen s látkou.
Blýská se.
Nebude muže.
Jen tma tak nekonečně nekonečná
a sem tam hrom.
Blýská se...
Na časy stejné jako doposud.