Anotace: těžké časy (8.1.2003)
Jezero velikého smutku
plní se zvolna slzami
všech bláznivých kluků
co cítí se být sami
a kolem toho jezera
dívky silnou hráz staví
každá z nich malá příšera
naším smutkem se baví
až jednou jezero přeteče
ty dívky nedostaví hráz
zachrání se která uteče
a nám bude se žít snáz!
Tuhle básen jsem našel po příjezdu ze srazu doma ve své složce a moc se mi líbila. To přirovnání je nesmrtelné..100b.
07.10.2005 21:11:00 | WhiteShadow
Bylo mi ctí velkou a nesmírnou
poznat Vás, pane... s duší kouzelnou,
se smíchem, který jiskří do dálky
tak rošťácky, že kde jsou prskavky! :o)
Myšlenky provádí své reje,
že ježibaba žasne... a pak se jen nekonečně směje...
(a vichřice? To radši nebudu komentovat... ;o)
03.10.2005 22:06:00 | Cecilka
heh,zajimavy,ze ted mi to pripada uplne naopak...a ja doufam,ze i tak skončí to tak,jak jsi napsal..moc hezké
27.09.2005 11:38:00 | Natalie Kolářová