kuchařka zatápí
kuchařka zatápí
Anotace: Slíbila jsem člověku mému srdci nejbližšímu...ještě jednu,snad se Vám bude aspoň trochu líbit/ze sbírky Putování s Barbarou aneb život,láska a touhy/
*
Už popel vychladlý vynesla do dvora
kde zmrzlé kaluže praskají pod nohama
kočka se plete pod nohy jak stará dobrá známá
vleje jí mléko do misky a šeptem zavolá...
Nad lesy hvězdy mrazivě se choulí do šedi úsvitu...
naláme suché roští
pak škrtne zápalkou a první dým se pouští
na cestu dalekou do rozespalých polí...
Vlasy má zcuchány a drobí zádumčivě
do hrnce zeleného kostky melta kávy
pod plotnou studenou plamínek skáče hravý
a v chlévě ze spánku zafrká teplé hříbě...
Ještě by chtěla spát...
Víčka jsou jako centy
Stín ohně na stěně
jí dělá komplimenty
Ve vzduchu ostře voní povidlí
Zamete uhlíky co rozdrtila patou
Za dveřmi spáči v peřinách si chrápou...
A ona slastně dřímá na židli...
*
věnováno mé ženě Magdě
červenec 1965
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk09.01.2009 21:50:00 jita.1965
Já vím a ty taky a jsem úplně unešená, chtěla bych to číst všechno, celé.
09.01.2009 19:33:00 uživatel smazán
Jak řekl Tony - milovaným osobám se píše nejlépe..toto budiž důkazem :-)
09.01.2009 13:05:00 NikitaNikaT.
Mé ženě? To je krásné! Nepřinde mi to ani tak jako básenka, jako drobný příběh, tak krásně popsaný, lehce dojemný, až obraz mi před oči vystoupil, malý děj, se mi odehrál. Má to krásnou myšlenku. Pro někoho možno popsáný prosté věci, pro mne takové drobné poklady... ST!
