...

...

Vlající něžnost,
s andělskou tváří.
V zákoutích obyčejů,
bez hnusných obličejů.
Táhne se možností,
že s nocí splyne.
Kde hvězda za hvězdou hyne,
tmou mezi mlhami.
Jenž krása kyne,
tam možnost,
s marností se mine.

Neobyčejná krása toho zdání,
že by snad přízrak,
- neměl stání? -
kdo ví...
hučení větrů,
vlající, lehce táhnoucí vlasy,
pošlapující křehké
děsivé,
lidské,
hlasy.
Autor padající do neznáma, 09.01.2009
Přečteno 243x
Tipy 12
Poslední tipující: Vlk v rouše, NikitaNikaT., Holis, zlomený a nanicovatý -__-, bejbyyyy, Jana M., Lenullinka
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zajímavé pojetí, úhel pohledu, je to čtivé a myšlenkové.

20.01.2009 06:21:00 | NikitaNikaT.

První sloka mě moc nezaujala, ale ta druhá je podařená.

09.01.2009 20:18:00 | Jana M.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí