...

Vlající něžnost,
s andělskou tváří.
V zákoutích obyčejů,
bez hnusných obličejů.
Táhne se možností,
že s nocí splyne.
Kde hvězda za hvězdou hyne,
tmou mezi mlhami.
Jenž krása kyne,
tam možnost,
s marností se mine.

Neobyčejná krása toho zdání,
že by snad přízrak,
- neměl stání? -
kdo ví...
hučení větrů,
vlající, lehce táhnoucí vlasy,
pošlapující křehké
děsivé,
lidské,
hlasy.