Anotace: nevím, co bych sem měla napsat.
Studené nohy
Odkud jsem přišla?
Jak chutná světlo?
Proč se čas marní?
Jednoduché otázky existence
malého dítěte.
Tolik křivd
se tu stalo,
tolik dobra
se tu promrhalo.
Tolik lásky
už jsem darovala
...a dál?
dál? nech se překvapit, cesty jsou klikatý a největší nuda jsou konce... nesnášim konce (na niti je pro jistotu vždycky ustřihnu)
*
26.02.2009 22:39:00 | drsnosrstej kokršpaněl
připomnělas mi stejnojmennou píseň od Radůzy... díky, básnička jako vždy skvělá :)
21.01.2009 22:31:00 | puostě Uadek
Všechno, co člověk daruje, se mu jednou vrátí. Tak se ničeho neboj a věř.
10.01.2009 22:28:00 | Jana M.
Nějak bylo, nějak bude ;-)
10.01.2009 19:07:00 | Chancer