Motto, anotace a epilog mého života

Jako duše bez těla se takřka snižuji
Sněží na cestě bez oken a beze jména
Nic nečekám a vlastně očekávám víc než kdykoliv
Téměř starý rozumprd si sedá do svého křesla
Natahuje nohy a tiše čeká na svůj okamžik
Vodopády slov a kapky moudrosti
Beze smyslu hledající nejvyšší ideál
Tak tedy přidávám a motor se zčista a jasna zadře

Motto:
Jde o to, abys poznal sám sebe a ne o to,
aby tě poznali druzí

Nekousej příteli
To je jen tvá kniha, kterou musíš přečíst
Následuje zmatek a vztek a místo bolesti jen ticho
Vyskakuji tedy z vlaku, nemám sílu sedět
Nemám zákonitě sílu vracet a zvracet do prázdna
Jenže je mi smutněji než dřív
Po ubíhající krajině a kráse cílové stanice
Opravdově čisté vlastní nitro

Anotace:
Nenech sám sebe vydírat svými city,
vše je o svobodě vlastního rozhodnutí

Jen bolestí lze živit naději a sílu dojet vlak,
který jakoby již dávno zmizel za zatáčkou v mlze
Strojvůdce počká
Jaký má smysl jet s prázdnou a tichou soupravou?
Klap, klap, klap
Už ho slyším jak přijíždí
Jsem tak strašlivě unavený a chce se mi spát
Jenže smích už došel a to výše uvedené ticho se dá krájet

Epilog:
K zbláznění miluji, odpouštím sobě i tobě…
a v podobenství této lásky se definitivně s pláčem rozpouštím