Anotace: napsáno 16.12.2008 (ze sbírky Dvě tváře)
Ó ty má krásko, ty moje vílo,
zeleň tvých očí se vpíjí do mých,
Jsi mojí múzou, vrcholné dílo,
milovat tě však znamená hřích.
Když sám se toulám pochmurnou ulicí,
stále přemýšlím o mlčící kráse,
v duchu hladím tvé tělo prosící,
šílím z tebe, ztrácím se v čase!
Kéž bych se nikdy nestal malířem,
plátno se stalo mým pranýřem,
ó ty má lásko, můj rudý květe!
Osud mně přichystal překruté zkoušky,
tvou něžnou krásu upíjím celými doušky,
ó ty má touho, můj opojný světe!
To by mě zajímalo odkud ti to připadá známé, jestli na to přijdeš, něco bych si od toho autora rád přečet...
13.01.2009 14:48:00 | démon zatracení
některé obraty mi jsou známé, ale možná je to jen podobnost, každopádně na tvůj věck cápku docela dobrý :))
13.01.2009 14:41:00 | cordeli
Malíř nikdy nelituje, že je malířem, protože jen, když maluje, prožívá krásu. Ale jinak moc hezké. Používáš pěkná slova a rýmy jsou dokonalé. :-)
13.01.2009 14:35:00 | Veronikass