Konečky prtů si pálím o hrnek čaje
a vlastní zápisky jsou pro mne jinotaje,
ty věci plné klidu, otázek a vína,
a přesto vím, že v reálu jsem jiná...
Přemýšlím nad svou formou AABB
a najednou mě kdesi v hloubkách břicha zebe,
že píšu věci plné polovičních šílenství...
Já dobře vím,
že ve skutečnosti,
mám strach.
Báseň je nádherná, obsažná, ale ke konci se ti rozpadla oblíbena forma, rytmus i rým, což je naštěstí šumafuk.
Hlavně se neboj, protože kdo se bojí, končí v síni...
13.01.2009 18:31:00 | Mario de Janiero