EDVARDU MUNCHOVI

To křičící a obnažené
jak živá rána, na niž padl zrak
Tak křehké, zoufalé a umlčené
pozdvihni a oslov
Pak
skláněj se znovu nad propastí
a do hloubky hoď aspoň kámen…
Naslouchej
Slyšíš?
Někde na dně
vyvěrá chladné vody pramen