V hodinách nočních
odkapává čas
tak slyšitelně ...
Kohoutek, co nejde utěsnit ...
Otřepe mě zima,
nebo se mi to jen zdálo?
Možná jen v duši
plamen hřeje málo.
Měla bych přitopit
v sobě, ale čím?
Nadějí?
Touhou?
Vzpomínkou duši pohladím ...
Tak.
Budeme si povídat
v tichém souznění
co změnit mohu
a co nezměním ...
Poslouchat čas,
jak nahlas plyne,
psát ...
a pak spát.
Nechám si zdát
o růžích
o krocích ve tmě
o teplém dechu
výkřiku ve mě ...
A ráno pak
hledat ve snářích ...
Mám rád noční hodiny..konečně je za celý den opravdu klid a pohoda :-)
15.01.2009 17:56:00 | Chancer
Strohost i křehkost v jednom. I kdyby snář zalhal, pořád sny mají magickou moc, hluboko v nás.
15.01.2009 17:13:00 | Dota Slunská
...bezvadná ...krásná,taky hledávám ráno ve snářích!A moc pozdravuji Brnó!!!:o))
15.01.2009 11:34:00 | střelkyně1
...no,podívejte paní Jito.1965.Vaše básnička se mi zdá trochu lepší než dobrá,takže je malinko nevynikající,řekl bych skorošpičková.Pro tyto nedostatky proto jen ST :-)
15.01.2009 11:01:00 | WAYWARD
Za srdce chytla Tvá básenka, hloubka nutí k zamyšlení. Citlivá, svým způsobem bolavá.
15.01.2009 09:25:00 | NikitaNikaT.
pošli mi sen
a hned bude vyložen:-)
sama vím
o čen sním
a čím si přitápím..
15.01.2009 09:08:00 | Mbonita