„Veterán“

Anotace: věnováno neznámému hrdinovi z I. světové (čas maže ideály, zůstávají jen oběti které za nic nemohly)

„Veterán“

Bez aureoly pěšky, co noha nohu mine, jde prašnou cestou unavený „hrdina“
Ni famfáry, ni štít, ni meč, ni dav co mává kolem cest,
na atomy rozdrcený, v prachu, plouží se náš rek, jak rána nezhojená .... a válkou otupená zlost.

Jen prázdno, pohled slepý, kdos ordén na klopu mu připíná a rukou třese .....
Čís umaštěná potem, čís lepící se dlaň, čís prázdná slova, čís peníze a famfár skřehot táhlý,
nesmažou !.... Když bodákem se v cizí prsa nořil .…. tu prosbu mlžících se očích, ….. a chroptící zoufalost

Vrátit se, jen přání prosté, snad tisíckrát a každý den, vždyť nechtěl tolik, on chtěl jenom domů a přežít jen
Jak s duší sprzněnou, jak umlčet tu agónii z provinění, jak odhodit co na hřbetě si táhne sám?
Ten zkrvavený cizí manžel, snad hezké ženy, snad táta dětí, co tak dlouho neviděl a syn matky, kterou nikdy neuvidí lkát

„Čas nevrátím“, náš hrdina si tiše šeptá .... a bodák potřísněný cizí krví ..... a onen zohavený trup ......
Kdo hrdinou je nyní,.... kdo konci fanfár v černém vládne,.... kdo vítězem kdo poražen?
Skřek havranů nad vyhřezlými střevy a pěna v ústech s krví smísená, on tuhle partii přec nikdy nechtěl hrát