Nejistota zmítá mnou...

Nejistota zmítá mnou...

Anotace: Tak trochu revoluční závěr

Nejistota zmítá mnou,
každý den jak včera.
Stále se toulám temnotou,
kolem mne jen prázdná těla.

Kam ztratily se duše,
které být v nich měly?
Žiju ve strašné předtuše,
že všechny oněměly.

Prázdná slova, prázdný hlas,
obsah zřejmý není.
Vem vás všechny muže ďas!
Zvedněte hlas, ženy!!!
Autor hajena, 28.09.2005
Přečteno 473x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Houby Goldstein, poslední je melodicky a rytmicky jediná v pořádku, jen to tam zas kazí 2x "hlas". Navíc ve stejně sloce!! Jinak bych kvůli té ne úplně dobré rytmice a rýmu doporučil pročítat své verše opakovaně a s odstupem, a opravovat. Co ten začátek udělat třeba takhle (ovšem ber to jen jako doporučení!!, a podnět k zamyšlení):

Ta nejistota zmítá mnou,
každý den jak včera,
toulám se stále temnotou,
kolem prázdná těla.

Kam zmizely ty duše,
které v nich být měly?
Žiju strašnou předtuchou,
že všechny oněměly.

(první sloka rým střídavý, druhá přerývaný)

23.11.2005 17:54:00 | MATT

jo!

30.09.2005 10:46:00 | Renatka

Je dobrá, chtěla by trochu otesat a byla by za 100.

28.09.2005 16:37:00 | jarynbacin

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí