Zkroucená zírá skleněným pohledem
v koutě v černé truhličce
na korunce zlatý diadém,
a trhlina na malé hlavičce.
Už pár let leží v temné skrýši
snad jednou v slunné poledne
si ta malá holka provinivší
na ni náhle vzpomene.
Už nemáš krásný zlatý vlas
a růžovoučkou tvoji tvář
poopravil mistr čas
ten zatracený archivář.
Už není místo pro tvé bytí,
na úkor dívčího pořádku
se hračka stará desetiletí
válí v hromadě odpadků.
Víš, kde máš svou starou hračku z dětství?
Několik málo kilometrů, v přírodě v jedné skrýši... kdo ví, zda-li tam ještě je. :o) Starých věcí, které jsou srdeční záležitostí, se jenom těžko člověk zbavuje. Vybavilo se mi dětství.
20.01.2009 09:38:00 | NikitaNikaT.
Jednu ještě mám....schovanou na půdě...tam jsem ji ukryla, když si s ní přetaly hrát moje děti...:o)
16.01.2009 03:16:00 | labuť