Nenič se

Nenič se.
Pojídači ostnatých drátů
. . . . . . . . . . . . . . . . vzdychají v podzemích,
čekají na odplatu,
na výhru bezcenných
. . . . . . . . . . . . . . . . dnů.

Ulpívají na zdech
. . . . . . . . . . . . jejich pocity,
stékaj' se ve švech
. . . . . . . . . . . . a proudí jako řeka
až k moři, cesta předaleká
je vede zákrutami ulity.
Tohle bys chtěla?
. . . . . . . . . . . . Kvůli tomu jsi dospěla?

Nenič se. Touha je bláhová
a slova
prostě občas nepohladí,
. . . . . . . . . . . . . . . . zabolí.
A skutky jakbysmet.