Ráno se probouzíme s tichým povděkem, a díky osude
Létáme po spádech, sotva nám jenom postačuje dech
Do prstů dnešek křečovitě chytáme, vždyť zítra nebude
Vzpomínky taháme jak ocelové kříže na zádech
…
Prcháme samotě, jsme zběsilí a ze všech sil
Hledáme hřebík na zdi, na který nám pověsil
Život své noty, scénář a náš cíl