Kde je táta?

Křičela dívka,
o pomoc volala,
nikdo však nevěděl,
že lásku otce hledala.

Chtěla jen vědět,
zda má ji rád,
zda umí jí věřit,
umí jí naslouchat.

Hledala dívka u svého otce city,
záblesky naděje však slzami jsou smyty.

Necítí lásku,
ale stále v ní věří,
vyhrůžky, nadávky
zas chvíle ticha čeří.

Na srdce padá podivný chlad,
kde je ten člověk co měl by ji mít rád?

Tak daleko je pravý domov,
daleko jsou přátele,
daleko je ráj vzpomínek,
nejde se tvářit vesele.

Tvář dívce hladí slzy,
v srdci divné prázdno je,
měla jet domů velmi brzy,
ale teď sníh dříve roztaje.

Snáší se k zemi vločky sněhu,
na dívku smutek padá,
dávno měla býti jinde,
v kraji, který má tak ráda.

Chtěla být dívka s přáteli svými,
místo nich však v hlavě má rýmy.

Smutně sedí,
verše skládá,
vědí snad ostatní,
že má je ráda???