Na zemi

Létala jsem,spadla na zem,
zlámala si křídla.

Ty´s tam stála, mlčky v stínu,
ruku jsi mi nenábídla...

Dost už bylo slz a smutku,
pláče, breku, lítosti.

Když se za tím pootočím,
šlapala´s mi po štěstí.

S hlavou někde v oblacích,
jsem žila jako blázen.

To tys byla tím elementem,
co schodil mě zas na zem.

Znovu prosit na kolenou,
jen těžko už mě uvidíš.

Však budu lhát, když začnu říkat,
že mi vůbec nechybíš...