Anotace: ......
Den
zhořkl
do temných odstínů
černé kávy
krajina mého srdce
zase přidala
na seznam
jednu pomlku
bez vlastní příčiny
vím příliš
na nevinný úsměv
za nejzašší hranicí
trpělivosti
jsi otiskem trápení
na místě
kde jsem mívala
křídla důvěry
Pro mne hodně citlivá a pocitová báseň. Její obsah má jistou hloubku, lehounké emoce... kéž křídla se nikdy nepolámou... ale ... otisk je nahradil... někdy bolestní, hluboký, tak vrytý...
23.01.2009 06:14:00 | NikitaNikaT.
má cosi společného s Tvou básní Malý princ, kterou jsem četl před chvílí. Máš barvitý a pestrý a překrásný způsob vyběru slov ze širokého spektra. Krásné!
21.01.2009 00:34:00 | Vladimír P.
někomu věřit... to chce hodně odvahy a já doufám, že tu odvahu budeš mít.. :) krasne napsano... je to od srdicka :)
20.01.2009 17:09:00 | stmivani.na.lepsi.casy
hovoří to jasně***st
19.01.2009 11:47:00 | rybí prdy