Kde je ta holka malá
co byla samý smích
každému štěstí přála
a milovala sníh
Kde je ta dívka copatá
co na svém si vždy stála
měla moc ráda zvířáta
a o mámu se bála
Kde konec je malé dívenky
čisté jak ranní rosa
neměla ráda panenky
přes léto chodila bosa
Kde je ta malá s copánky
někdy je zas tak blízká
té velké co nosí opánky
se po té malé stýská
Nojo, čas je pěknej hajzlík. Taky mě přepadají takové myšlenky. Jinak, co se zpracování týče, moc povedené!
26.01.2009 12:53:00 | L.A.
Taky jsem panenky moc nemusela... a tak mám teď zato jednu velkou Pannu:-D
21.01.2009 19:03:00 | Žqáry
Moc hezke, mozna tu divenku najdes ve sve vnucce, myslim ze se nestratila , jen se schovala ale ver ona ta divenka urcite prijde.
19.01.2009 22:29:00 | carodejka
...je v Tobě dobře ukrytá. ST! :-))) Pozdravuj ji od toho ušatého kluka s věčně odřenými koleny...
19.01.2009 18:29:00 | Mario de Janiero
..zapadla v černé díře..v času se ukryla..schovaná ve své víře..zbyla jen mohyla..
moc pěkně napsáno..trefa
19.01.2009 15:28:00 | páááááááá
Kapko, tvá básnička krásně kape, polehoučku, potichoučku, líbí se mi! Máš ST.
19.01.2009 14:50:00 | Zasr. romantik