Uprostřed všedních dní,
i za osamělých nocí,
od nebeských vrat
k branám pekelným
klopýtám,
a zase zpět.
Jsem škuner
na rozbouřeném moři
co do přístavu tichého
chtěl by spět.
Jsem hlas volajícího
na poušti,
kde hvězdné nebe
šumí do prázdna,
tepot bílé hůlky
slepce v temnotě
naděje v zoufalosti,
prosba obrazná,
která doufá,
že světlo
na konci tunelu
není jen...
přijíždějící vlak
ve Tvé duši jsem nečetl, ale pak jsem četl Tvoji nejnovější báseň a jako bych ji znal
19.01.2009 16:24:00 | sýc