Vílí polibek

Vílí polibek

Na mechovém polštáři vzpomínek
v kouzelném lese
hoří malý plamínek
naděje, že opět najdeme se.

Rozkvetlá louka voní
krasnými myšlenkami,
vítr si pohrává jemně
s pramínky přání ve mě.

Tu u křišťálové studánky
na víčka mi dýchl spánek
a s večerními červánky
přilepil se mi na tvář polibek.

Ohňostroj radosti
jak něžný bzukot včel
vděčně v listoví zašuměl.
Kam jsme tak rychle vyrostli?

Odkládám šaty z musím
a dusivé okruže povinností,
sbohem strachu jež odlákal jsi
krásu ducha a srdečnosti.

Při dalším nádechu
rychlostí světla
drží mě v náruči
sťastná, má duše rozkvetlá.

Hledíme si do očí
v zrcadle našich věčností
a paprskem lásky vypálený polibek
zpečetil shledání v průzračnosti.