v šestnácti je všechno opravdové
všechno navždycky…
pak
přesto
že padací mosty jsou spuštěny
náruč otevřena
jednoho dne
Dospělost přeplave vodní příkop
bezcitně zabere náš svět
a naše tlukoucí srdce
svrhne dolů přes hradby…
*
naučíme se být šťastní
jenom nám už napořád trochu schází
ty malůvky na bílých okrajích sešitů…
ta vůně léta
s hedvábnými pouty plachých vyznání…
Rok od roku jsou tyhle vzpomínky krásnější-a hledáme a leštíme je jako starožitnou skříňku na šperky.
21.01.2009 21:18:00 | s.e.n
...jako restaurátor odhalil jsi pod nánosem nové malby fresku vzpomínek...krásné dílko :)
21.01.2009 19:10:00 | Lorraine
ještě pořád po okrajích maluju... a doufám, že mě to jen tak nepřejde :)
21.01.2009 17:32:00 | prostějanek