Anotace: Zase bylo chvíli více smutku nežli optimismu.
Sbírka: Mozaika života
Zase jsem v noci plakala,
zase mám kámen na duši,
zase jsem osud vzývala,
zase mne všechno rozruší.
Zase se cítím samotná,
a hloupá, blbá, naivní,
zas rozum srdce násilní
a není komu svěřit pláč.
Ptávám se znovu proč a zač?
Proč nitro mé se vylidní
a duše zase zneklidní
a myšlenky mé žene pláč?
Myšlenky mé se toulají
jak ovce bloudící,
oči se plaše skrývají,
za víčka chvějící.
Labyrint duše ucpal se
a srdce bije na poplach,
do spánků bije, krátí dech,
snaží se na vše zapomět,
však na aortě mu sedí strach.
Nepřítel čas se zachechtal
a práskl do koní,
on nemá touhu milovat,
těšit se, snít a laškovat
a kdo ho dohoní?
On nemá touhu milovat
a nedává čas na lásku,
dál žene nás svým korytem
a otlouká nás kopytem
a zbylo jen pár oblázků.
10.11.2005 12:37:00 Kubino 2
opravdu bolavá, křičící, občas je potřeba dostat to ze sebe ven pomůže to, krásně napsané!
04.10.2005 20:40:00 Guču
V tvé básni konečně slyším i tvůj hlas a přednes a to nyní stojí opravdu za to.Ač chlap,tak slzy roním.
04.10.2005 19:11:00 Ahimsa
Je to výborná báseň. Chtěl jsem tě jen pozdravit a říct, jak jsem rád, že jsme se spolu setkali na srazu. Moc děkuju za výklad z ruky a kukuřici (((= Měj se moc krásně. (=
30.09.2005 12:38:00 šuměnka
básenka krásná..a první dvě sloky..z básnického hlediska dokonalé..z lidského celek za 100%!!
30.09.2005 12:30:00 Hančí
Roumím ti, rozumím...a já mám dnešní Oblázkovou...měj se hezky u tebe v Brně...