Smutno

Sněhové vločky se tiše snáší k zemi
Na řasách roztají a z toho smutno je mi.
V očích se slévají se slzami smutku
Po tvářích stékají, korálky ze zármutku.

Má duše nevěří, že vrátíš se zas zpátky,
A rozum láteří, vždyť sama děláš zmatky.
Já se s tím poperu,však musím najít síly,
Možná to obrečím a v srdci zbudou díry.

Vždyť jsi to věděla, že budoucnost to nemá,
Chtělas to jen zkusit a teď tu zíráš – němá,
Nemůžeš najít řeč a v ústech drhnou slova,
on s Tebou zůstává, jen do srdce se schoval...