Budoucná

Mám strach psát navečer
a odbíhat k zrcadlu
zda se něco změnilo
v mé průhlednosti

Děsím se hlasů
a křiku
za zavřenými dveřmi
ale jednou bych chtěla
vstoupit a pomáhat
na rohoži z rákosí

Asi neumím utěšovat
a cizí slzy
na mých šatech
už ani nevnímám

Něco se hrne do hlavy
ale alkohol to není

Proč vždycky stojím
na opačné straně těch
co se baví

Pořád si na něco hraju
před cizími lidmi
a neumím říkat NE
zranitelná fialovou
co mi nesluší

Dál si na podlahu
rozsypávám zrníčka od kávy
z ranních šálků
a když jsou ještě vlhká
čtu z nich svou budoucnost

Přišila bych si na kůži
dřevěné knoflíky
a pověsila na ně
všechno co neumím vyslovit

(odpusť)