Anotace: ...jeden z dalších sonetů...
Nespoutaný anděl se prohání mou hlavou,
každým dnem začínám ztracenou válku,
na černých saních projíždím branou,
vnímám ten pohyb, cítím tu dálku.
Závan smrti se přehnal přes mořskou pláň,
z nebes se spouští křiklavá duha,
odlesky perel malují mou skráň,
svět kolem nás uzavřela mlha.
Anděl posledního soudu shořel na popel,
bolestí končí každý jeho ortel,
životy mizí v nekompromisní drti.
Křídla nesoucí strach se snesla k zemi,
pokroutila poslední života vjemy,
jejich nositelem je anděl smrti.
Surrealismus jak vyšitý. Zvláštní formulace (nositel křídel,...). Velké pochmurno.
24.01.2009 19:00:00 | ludmil
Víťo, taky jsem dneska měl pesimistickou náladu. Viz úryvek z LARIOSE co jsem přidal. Přečti si, smutný, ale neodolal jsem nadějnému konci :-)
23.01.2009 21:00:00 | Falco
Na začátku báseň hýří všemožnými barvami a na konci pak nese barvu, připomínající bolest ze smrti. To bylo úchvatné. Nádherné... opravdu! :-)
23.01.2009 14:28:00 | Veronikass