Anotace: Jedna z básniček nalezených v šuplíku (stejně jako povídka "Probuzení"). Hádám, že jsem ji psala tak před dvěma lety, ale datum chybí... Upřímně mě dost překvapila, až do teď jsem si myslela, že se toto téma objevilo až později...
Koukám na tu mlhu kolem
Jež zastírá mi slunce
A přemýšlím nad osudem
Kterému se věřit nechce
Přesně na den
Před třemi lety
Zdál se mi sen
O ztraceném dítěti
A teď tu sama stojím
Kolem jen listí spadené
A holé stromy, jichž se bojím
Hledám své děťátko ztracené...
I když stromy opadají a Slunce za mraky zmizí, přesto uvnitř stále kvetou a paprsky stále září. Jen musíme otevřít oči, což je někdy těžké...
24.01.2009 16:56:00 | Denael