Písmena do nocí

****

Ztratila jsem se v plovárnách,
kde utopené hvězdy čekají,
až je v stříbrný prach
Měsíčnice jen tak potají
vyloví z iluzorní brigády,
kde přesčas slouží
a obrací se zády
k jablkům a loužím
moštáren.
Poloprázdná duše
vlkům hozená;
jak snadná kořist kluše
hladinou rozená,
obutá do podkov
- hledá mír a klid...
Nov je nov!
Den je den! A lignit
hoří jak lesní dřeva.
Jsem v Tobě ztracená.
Doufám, že Ti to neva?
Naděje... (bezcenná)
Jen bdím zpoloplna otevřenými
víčky pod vyhaslým nebem.
Mezi lidmi - sobě rovnými.
Zrnka písku mezi chlebem
zajídám sliby zlatoústých
drben.
Ztratila jsem akostrich
uprostřed noci...
Bez řečí!