Anotace: ...někdy se širokooká touha prostě nevejde jen do krabičky od sirek...
Sbírka: Zokadooka
Mizím.
Balím kufry.
Často myslím na děti.
Svět už je mi malý
Naučila jsem se počítat až do pěti
Chodím ale stylem
od Desíti k Pěti
A zlobím
Nerespektuji
jednoduché věty
Nepožádáš.
Pravdu jak se hodí zdobím…
Rozpouštím sebe v sněti
Slezinné.
Bůh mi odpusť
a srdce taky
Jsem v Tom
(jako vždycky)
Nevinně..
Já když dávám "vale", stejně číhá Vale... Neplač a rvi se dál...Nejsi sama, přinejmenším jsme dvě..."o)
06.02.2009 18:32:00 | Churry
---srdíčko těžko odpouští, aspoň to , co máme v sobě...pláče žalem...třeba čas to spraví, nebo chtění , co se dole v duši najde..drž to pevně milé zvířátko
02.02.2009 00:34:00 | BLUE-from-the-NIGHT
zajimave, nicmene, neco me nadchlo - ten konec napr. neco mene, za mne to na tip neni, ale priste uvidime , neni vsem dnum konec
26.01.2009 10:10:00 | saddova