Anotace: připadala sem si jak v nějaký časový smyčce... bylo i hnsně měla sem pocit, že opouštim svý tělo a že se všechno mrsklo do toho malýho bláznovství uvnitř mý hlavy..
svět ze omezil na pár slok melancholických písní
//potrádalo to smysl
očím se chtělo brečet
a já tu vzpouru mlčky
potlačila//
nebude mi stačit svět
budu chtít víc
víc než jen nicneříkající sloky mezi refrénem
jsem marnivec
co si neumi poradit s vlastním životem
jsem požární hlásič
a říkám že hoří
hořim a neumim hasit
jen to vim
neumim tohle změnit
budu chtít víc
když chceš víc, víc dostaneš, nebo taky ztratíš, ale ta výhra, vidíš? Já... díky tomu jsem si uvědomila strašně moc věcí, jak se pořád za něčím honíme, jak se chceme vymykat, i když jsme odlišní a jak málo chceme, protože se bojíme pádů... /mluvím hlavně o sobě/
26.01.2009 20:17:00 | její alter ego