O koních

Větrem vane pot koňského chvění,
násobený počtem množství sil.
Neutichlo,to co slyšet není,
nepřečtený kus života díl.

Sladké tempo řídí uzdy prstem,
který káže zpátky volný let.
Z koňských žíní upletený prsten,
upoutal zde svobodu svých let.

Síla hřívy nadzvedává ruku,
zlato pění z nozder kobyly.
Neumlklo právo kopyt hluku,
stopy zemi nazpět dobyly.

Ze záblesku očí malých dětí,
zříme dotaz v ránu mlhavém,
proč kopeme zvíře pro kus mědi,
i jich srdce,němé,churavé.

Léto voní potem kopyt koní,
jež zapsaly svobodu svých dní.
Tryskem běží,slzy štěstím roní,
také chtějí žít on,ono s ní.