Větrem vane pot koňského chvění,
násobený počtem množství sil.
Neutichlo,to co slyšet není,
nepřečtený kus života díl.
Sladké tempo řídí uzdy prstem,
který káže zpátky volný let.
Z koňských žíní upletený prsten,
upoutal zde svobodu svých let.
Síla hřívy nadzvedává ruku,
zlato pění z nozder kobyly.
Neumlklo právo kopyt hluku,
stopy zemi nazpět dobyly.
Ze záblesku očí malých dětí,
zříme dotaz v ránu mlhavém,
proč kopeme zvíře pro kus mědi,
i jich srdce,němé,churavé.
Léto voní potem kopyt koní,
jež zapsaly svobodu svých dní.
Tryskem běží,slzy štěstím roní,
také chtějí žít on,ono s ní.
tvoje básně se mi vždy alespoň trochu líbí, ale tahle je prostě skvělá.
26.01.2009 20:15:00 | Kristine Clary-Aldringen
Krásně mi hraješ do noty... pěkné veršíky, co nejen mě potěší... Děkuji za tuhle báseň o koních... hmmm.... :o)
26.01.2009 19:42:00 | NikitaNikaT.