Popel

Jako kudlanka požíráš můj život-osude..
Jen okoralé zbytky vzpomínek mi pohodíš na cestu...

Jako o bludné kameny
o ně zakopávám,
mysl obestírá mrak a mlha,
ta,co se nikdy neprotrhá...

A srdce zapadalo popelem,
tak jako Vesuv pohřbil Pompeje..

Stejně jako ony,
žije jen z toho,
co z minulosti zbylo..

Závoj z nočních můr,
lemuje tvou tvář,
zoufale se snažíš,
být pokerový hráč,co chrání svůj-pláč...