klečel na podlaze
sprchového koutu
smýval ze sebe špínu
a sledoval hříchy
mizející ve spirále
zpěněného vodního víru...
v tichu se ozývá
a vzpíná splašené
prudce bušící srdce...
věděl že přijde...
světlíkem se protáhl
temný cár
vesmírné vlečky
beznaděje...
slyšel nářek divoké kočky
i jemu se plakat chtělo
pod palbou vodních děl
tělo se chvělo...
přesto věří a čeká dál....
na Dámu v černém
s podivným šperkem
co pouhým výrazem a gesty
tvoří cesty
boří staleté nedobytné hradby
a otvírá bílá místa
neznámé krajiny...
na Dámu co rozezpívá zastavený tón
a rozhoupává zvon....
jeho duše...
Moc účinná očista - úplně Tě chápu ST!!!!! Někdy je to hustý, co ze sebe potřebujeme smýt..... Představa čistoty Duše nám pomůže setřást balast z těla... ST!
28.01.2009 16:20:00 | Veselý Drak
Týýý jooo, ST je málo, ale když víc nejde... přidávám ještě 100x jedničky :o))
28.01.2009 11:30:00 | labuť